Chlubte se utrpením
Tento týden jsme měli v plánu čtení Římanům 3 - 7. kapitolu. Pavel zde dlouze a pracně popisuje, jak je člověk spasen. Píše to křesťanům v Římě – představme si tedy, o koho jde – malá vznikající skupina nebo skupiny čerstvě obrácených křesťanů uprostřed největší civilizace světa, ve které byl hříšný způsob života na denním pořádku a kde byli křesťané nejednou v historii pronásledováni a zabíjeni. Pokud zapojíme trochu fantazie, nepřipadáme si někdy trochu podobně? Jasně, většina z nás asi kvůli víře zabita nebyla a je velká šance, že v nejbližší době ani nebude, ale – žijeme uprostřed národu, který se od Boha vzdálil, nevěří v Něj a každý křesťan je ve svém okolí tak nějak výjimkou a někdy trochu vysmíván.
Pavel píše Římanům (ale taky nám), ať se chlubíme utrpením. Buďme tedy rádi, když se vystavujeme nepříjemné situaci kvůli své víře, buďme vděční, že náš život víry ve školách není vždycky procházkou růžovým sadem a že musíme něco obětovat pro Ježíše. Protože jak píše Pavel, právě v tom se buduje naše vytrvalost. Pokud obstojíme, budeme vytrvalí a z vytrvalosti získáme taky osvědčenost/spolehlivost. Můžeme se spolehnout na Boha a v tom máme naději.
Takže – nebojme se být jiní a třeba ve škole mluvit o Bohu a o své víře – vždyť to vždycky vede k dobrému! A tahle píseň nás může tak trochu nakopnout k tomu, abychom byli světlem. 
A mimochodem – zítra čteme Římanům 8. kapitolu, takže nebude od věci, jestli poskytneš svým kořenům trochu živin…
Samuel Rusnok